Já Mirostav Kalousek řečený Krad´ousek vašich iluzí a planých nadějí z Vaší vůle blahořečený ministr financí, správce vašich daní a požírač cenného obsahu peněženek vašich se plně zavazuji k tomuto:

Big boys. Bravo Kocouři, byli jste skvělí. V pátek 20. dubna se ve sportovní hale příbramského aquaparku odehrál rozhodující zápas o bronzové třetí místo mezi volejbalisty Vavexu a Ostravany. Nejen samotní Kocouři, ale především naplněná hala s mohutnou podporou legendární Marimby dávala najevo, že jim na bronzové medaili skutečně záleží.

Moje milovaná hluboce věřící babička byla praktikující křest´anka. Snad nejkrásnějším obdobím jaké jsem u ní v malebném venkovském hospodářském stavení prožívala, byly svátky jara spojené s oslavami velikonoc. Snad nejvíce jsme prožívaly čas Velkopátečních obřadů spojených s pro mne tehdy nepochopitelným velikonočním tajemstvím vtěleným do Syna Božího Ježíše Krista. Čas velikonoc jsem milovala a dodnes miluji snad z celého roku nejvíce. Překrásné chvíle, kdy se příroda pomalu probouzí ze zimního spánku, aby oblékla svůj nádherný pestrobarevný šat. Po tmě přišlo světlo, po smrti život. Na Velký Pátek chodívali malí kluci vesnicí se řehtačkami, jejichž zvuk měl zahnat zrádného Jidáše. Na Zelený čtvrtek v den Poslední večeře Páně zvony odletěly dle zvěsti do Říma. O Velkém Pátku vísku pohltil klid, pokora a tiché rozjímání. Ti nejodvážnější se vydali do lesů a skal hledat své štěstí. Země se měla otevřít a vydat vzácné poklady.

Před časem jsme měli v našem sedmipatrovém domě schůzi společenství vlastníků ohledně dalšího směřování domu"k lepším zítřkům". Na takovéto schůzi jsem byla zcela poprvé a nestačila se divit. Připadala si jako ve válce.

Zlaté slepice. Jak vidno, zásluhou našich mocipánů a jakýchsi podivných norem přicházejících z EU se začíná zdát, že zdravé, nosné slepičky jsou v Česku nad zlato. Po žádném jiném zboží není v těchto dnech taková shánˇka, jako právě po slepicích. A tak si při nekřestˇanských cenách vajec s blížícími se velikonocemi nejedna hospodynˇka marně láme hlavu, co dát koledníkům namísto barvených vajíček.

Předně se omlouvám za tento výraz, který ze mne vypadl před pár hodinami,kdy jsem kráčela městem k jednomu z obchodních center. Té podivně vyhlížející paní jsem si již všimla ve spořitelně kam sem si šla vybrat do bankomatu. Stála opodál a sledovala.

Čas utíká jako voda a tak i já se dostala do věku, jež nahání vrásky spoustě žen. Z té pozitivní strany mince bych se ale vlastně mohla stát senátorkou či dokonce presidentkou této země zvolenou"svým národem." Presidentkou z lidu.

Naše blahoslavená zelenomodrohnědá matička Země se stala vesmírem bloudícím korábem řízeným stařičkým poloslepým kapitánem. Vesmírnými útesy proplouvá domov důchodců marně hledající poklidný přístav jménem Nová Naděje.

Miluji pejsky, zajímám se o jejich životy a snažím se těmto bezbranným tvorečkům mnohdy odkázaných jen na pomoc člověka pomáhat. Dnes jsem na Facebooku, kam píší různé organizace a spolky na ochranu zvířat objevila smutnou zprávu. V jednom ze psích útulků vinou člověka umrzl malý pejsek a kdesi na Slovensku v Pavlovciach nad Uhom okres Michalovce hrozí padesáti psům hromadný odstřel.Někdo může zcela oprávněně namítnout, ale bezdomovců umrzlo devatenáct, tak co o jednoho psa. Ti bezdomovci však bohužel často posilněni alkoholem, mohou zajít do charity, kde jim mnohde i bezplatně v těchto mrazivých dnech nabídnou teplé nápoje, stravu, ošacení i nocleh. Nebohé zvíře na krutý mráz kdosi vyhodil.

Již několik dní nás trápí arktické mrazy přicházející k nám z Ruska. Nu, jak by řekl můj tatínek"z Ruska k nám přišlo máloco dobrého." A když už přišlo, bylo draze vykoupeno. Sedím v restauraci a přemýšlím, co si dát dobrého k obědu. Honí mě mlsná a na sladké chut´ nemám.

Často navštěvuji sedlčanský domov důchodců, kde mám své blízké. Pamatuji z vyprávění babiččina dětství, kdy bývala celá rodina pohromadě. Domy se stavěly dvougenerační, vesnická hospodářství potřebovala přiložit k dílu každou ruku a tak do stavení časem přibyla nevěsta či ženich ze sousední vsi. Rodiče se postarali o vnoučata a děti zase nezištně oplatily pomoc svým stárnoucím rodičům.

Párkrát jsem procházela po proklínaném i velebeném náměstí TGM, na němž se krom nevlídných či zimních mrazivých dní pracuje, aby se nám obyvatelům města Příbrami i návštěvníkům mohlo na sklonku jara představit v celé své kráse. I když ted´ mnozí remcáme nad uzavírkami, různými objižd´kami, nemoci si z vlastní pohodlnosti zajet svým vozem pomalu až k regálu s nabízeným zbožím, po nějakém čase, kdy už je všechno hotové stojíme v němém úžasu nad tou krásou.

Po Novém roce dá se říci udeřila síla Kalouskových reforem  v plné síle. Lidé o plánech vlády a avizovaných reformách věděli sice dopředu, avšak málokdo si je dokázal představit v praxi. Pocházím z menšího hornického městečka pár kilometrů od Prahy majícího své dny slávy již dávno za sebou. Byly doby, kdy se zde na Příbramsku těžil uran a lidé se sem sjížděli za prací zblízka i daleka.

Kráčela zvolna prosluněnou loukou, plnou omamné vůně květů a tiše naslouchala veselému švitoření ptáků. Pomaloučku, šouravými krůčky mířila až nahoru k mlázíčku, kde se každý večer scházeli lesní obyvatelé u křišt´álově čisté studánky, aby uhasili žízen´.