Miluji pejsky, zajímám se o jejich životy a snažím se těmto bezbranným tvorečkům mnohdy odkázaných jen na pomoc člověka pomáhat. Dnes jsem na Facebooku, kam píší různé organizace a spolky na ochranu zvířat objevila smutnou zprávu. V jednom ze psích útulků vinou člověka umrzl malý pejsek a kdesi na Slovensku v Pavlovciach nad Uhom okres Michalovce hrozí padesáti psům hromadný odstřel.Někdo může zcela oprávněně namítnout, ale bezdomovců umrzlo devatenáct, tak co o jednoho psa. Ti bezdomovci však bohužel často posilněni alkoholem, mohou zajít do charity, kde jim mnohde i bezplatně v těchto mrazivých dnech nabídnou teplé nápoje, stravu, ošacení i nocleh. Nebohé zvíře na krutý mráz kdosi vyhodil.

Již několik dní nás trápí arktické mrazy přicházející k nám z Ruska. Nu, jak by řekl můj tatínek"z Ruska k nám přišlo máloco dobrého." A když už přišlo, bylo draze vykoupeno. Sedím v restauraci a přemýšlím, co si dát dobrého k obědu. Honí mě mlsná a na sladké chut´ nemám.

Často navštěvuji sedlčanský domov důchodců, kde mám své blízké. Pamatuji z vyprávění babiččina dětství, kdy bývala celá rodina pohromadě. Domy se stavěly dvougenerační, vesnická hospodářství potřebovala přiložit k dílu každou ruku a tak do stavení časem přibyla nevěsta či ženich ze sousední vsi. Rodiče se postarali o vnoučata a děti zase nezištně oplatily pomoc svým stárnoucím rodičům.

Párkrát jsem procházela po proklínaném i velebeném náměstí TGM, na němž se krom nevlídných či zimních mrazivých dní pracuje, aby se nám obyvatelům města Příbrami i návštěvníkům mohlo na sklonku jara představit v celé své kráse. I když ted´ mnozí remcáme nad uzavírkami, různými objižd´kami, nemoci si z vlastní pohodlnosti zajet svým vozem pomalu až k regálu s nabízeným zbožím, po nějakém čase, kdy už je všechno hotové stojíme v němém úžasu nad tou krásou.

Po Novém roce dá se říci udeřila síla Kalouskových reforem  v plné síle. Lidé o plánech vlády a avizovaných reformách věděli sice dopředu, avšak málokdo si je dokázal představit v praxi. Pocházím z menšího hornického městečka pár kilometrů od Prahy majícího své dny slávy již dávno za sebou. Byly doby, kdy se zde na Příbramsku těžil uran a lidé se sem sjížděli za prací zblízka i daleka.

Kráčela zvolna prosluněnou loukou, plnou omamné vůně květů a tiše naslouchala veselému švitoření ptáků. Pomaloučku, šouravými krůčky mířila až nahoru k mlázíčku, kde se každý večer scházeli lesní obyvatelé u křišt´álově čisté studánky, aby uhasili žízen´.

Lidská drzost nezná mezí. Před dvěma dny jsem vyrazila navštívit svou maminku do nedalekých Sedlčan. Byl docela hezký, prosluněný den a tak jsem obešla pár místních obchůdků. V nákupním centru Rozvoj jsem si pochvilce všimla jakéhosi mladíka s kapucí. Mohlo mu být tak kolem pětadvaceti let. Připadalo mi, jakoby mne sledoval již z nádraží od autobusové zastávky.

Cestou z práce jsem se stavila v menším krámku COOP, bývalá Jednota na nákup. Potřebovala jsem především rohlíky a chleba. Dostala chut´ na jednohubky a pročesnekovanou topinku. A protože zachvilku měla přijít kamarádka s dětmi, už jsem se nemohla dočkat, jak si smlsneme.

Ještě donedávna byly Věrka  s Drahuškou skvělé kamarádky. Rády spolu sloužily na směně, občas se vzájemně návšívily nebo se cestou z práci stavily na dvojku bílého. Vše se rázem změnilo, když do podniku a převážně ženského kolektivu nastoupil nový šéf s tím, že šetřit se zkrátka musí a tím hrozí bud´to zkrácení pracovní doby,anebo se pár lidí zkrátka musí z organizačních důvodů propustit.

Pomalu tomu budou čtyři roky, co jsem se přestěhovala do paneláku. Po tatínkově smrti jsem musela prodat byt v němž prožila skoro celý svůj život a v dědickém řízení vyplatit mladší sourozence. Obývali jsme cihlový dvoupokoják v malé bytovce s velkou kuchyní. V této místnůsce, svědkyni mnoha krásných setkání jsem se cítila snad nejšt´astněji. Nějaký čas bydlela v hezkém pronájmu a vědět, co se během dalšího roku stane, s koupí bytu bych nespěchala. Když jsem sháněla malý byteček, byl jich nedostatek a hrozilo, že úrokové sazby hypoték půjdou nahoru.

Moje babička, prostá, moudrá žena se narodila  Léta Páně 1910. Když jí byly čtyři roky, vypukla první světová válka. O devatenáct let později od babiččina narození zachvátila svět celosvětová finanční krize. Bohatou a prosperující Ameriku ze dne na den pohltila bída, bezmoc a zoufalství šířící se dál směrem Evropa. Do paměti lidstva se tento den vryl navždy jako černý pátek. V jejích devětadvaceti letech vypukla ta druhá, nejstrašnější ze všech světových válek. Tehdy byli mému tatínkovi pouhé čtyři roky, babička již byla trojnásobnou maminkou. Sotva se s dědečkem, kterého jsem bohužel nikdy nepoznala ze všeho vzpamatovali a pomalu začali budovat své hospodářství, nastoupil v padesátých letech komunistický režim. Ze soukromých rolníků se časem stali pracující v JZD, což dědeček velmi těžce nesl. Když mu sebrali poslední kravku a políčka jež tak rád obdělával postupně znárodn´ovali, zemřel žalem.

Moc miluji zvířátka, především pejsky a kočičky pro jejich čistou dušičku, heboučký kožíšek, do kterého se tak ráda zachumlám, když je mi smutno na srdíčku nebo zima. Dokáží tak krásně zahřát a pohladit, třeba jen pouho pouhým pohledem. Měla jsem jezevčici Darinku, vychovala jsem si ji od tříměsíčního štěn´átka. Prožily jsme spolu nádherných téměř šestnáct let než navždy odešla jak se říká do věčných lovišt´.

Rok se s rokem sešel a po bouřlivých silvestrovských oslavách jsme se ocitli tváří v tvář tvrdé realitě jakou nám nachystali naši politici. S prvním novoročním nákupem naše peněženka výrazně pohubla, z mnohých žen se díky Kalouskovým úsporným opatřením stanou modelky nejen zásluhou jakýchsi zázračných redukčních diet.

Ty, můj strážný andílku, vím, že jsi tady stále se mnou. Od dětství, kdy mne má babička naučila před spaním tuto krátkou modlitbičku věnovanou tobě "andělíčku, můj strážníčku, ochran´uj mi mou dušičku, opatruj ji ve dne v noci, bud´ mi prosím ku pomoci. Andělíčku strážce můj ve zlém dobrém při mě stůj", jsi mne neopustil.