Ulicemi poloprázdného města bloudí téměř osmašedesátiletá listonoška s oteklýma nohama připomínajícími konve, snažíc se marně vzpmenout na jména obyvatel i číslo domu, kam měla doručit zásilku. Dva mladíci nastupují do tramvaje v níž poklimbává řidič snažící se třesoucí se rukou přehodit výhybku vpravo. Studenti se snaží unaveného tramvajáka alesponˇ navigovat. Do nitra města se krátce na to řítí neovladatelný linkový autobus plný ustrašených cestujících hledíc přímo do očí svému nemilosrdnému osudu. Autobus se zastavuje až o zíd´ku jednoho z činžáků a převrací se na bok.  Verdikt lékaře zní. "Devětašedesátiletý řidič se stal obětí infarktu miokardu, bohužel za dnešek již sedmou". O život bohužel ve vteřině přichází tři nevinní cestující. Mladá maminka dvou dětí umírá na místě, o dva dny později podlehnou svým vážným zraněním i dva muži jež se ocitli v nesprávný čas na nesprávném místě. Na služebnu policie ohlašuje starší paní výtržnictví. Neznámí mladíci rozflákali výlohu jednoho z obchodů na frekventované třídě. Dva kulhající policisté se je marně snaží zastavit. Alkoholem posilnění mladíci se jim z ujíždějícího auta se vztyčeným ukazováčkem a okna vystrčenou lahví vína snaží zamávat na rozloučenou. Značku auta si policisté marně snaží vybavit. V marketech a různých obchodních centrech zčásti pracují roboti, mnozí pracovníci již fyzicky nezvládají přenášet či dopln´ovat těžší zboží. Na různých úsecích pokladem pokladním vypomáhá odbavovat zákazníky automat. A takto se postupuje i v mnoha továrnách. Těžší práci, kterou nezastanou migranti vykonají automatické a poloautomatické stroje. Ten kdo je ve svém vysokém věku zcela zdráv pracuje alespon´ v administrativě, nejvíce volných pracovních míst je ve zdravotnictví. Sestřičky zkrátka nestíhají, narychlo se rekvalifikují na ošetřovatelská místa alespon´ ti schopní a o něco mladší než samotní pacienti.

Sociální zařízení, ústavy pro duševně choré a domovy důchodců jsou již několik let zcela přeplněny, zatímco mnohé školky a školy zejí prázdnotou. Počet přítomných dětí se dá lehce spočítat na prstech. Stárnoucí rodiče již na své pubertální potomky přestávají stačit a ti si žijí po svém. Vznikají pouliční party a různá ghetta. Přepadává se i za bílého dne, staří lidé se bojí vycházet. Mezi mladými a těmi staršími se rozhořela tichá válka. Téměř osmdesátiletý Ministr financí Miroslav Kalousek si naprosto neví rady s několikabilionovým shodkem státního rozpočtu a odstupuje ze své funkce. Dan´ z příjmu vzrostla téměř o pětapadesát procent, mladí vzdělaní lidé houfně opouštějí zpustošelou zemi bez budoucnosti. Není již kde a z čeho brát. Pracující v produktivním věku nemají již státu z čeho odevzdávat ani platit nejzákladnější pojistné. O nějakých úsporách si mohou lidé nechat jen zdát.Nemocnice jsou zcela přeplněné a krom zdravotnického personálu se o nemocné pacienty nemá kdo postarat. Mnozí zůstali na světě zcela sami. Staří, opotřebovaní, nemocní, bez úspor.... Nezaměstnanost klesla pod tři procenta a přestože je v celé zemi slušná nabídka pracovních míst a firmy se perou o každého zaměstnance, zkrátka nejsou lidi. Těžce zkoušená země trpí nedostatkem mladších lidí a zaměstnanců v produktivním věku.

Píše se rok 2042. Důchodový systém zkrachoval. Spousta evropských důchodců končí na ulici. Stávají se z nich žebráci. Ti bohatší si bud´to založili svá vlastní centra anebo zkrátka ze zbídačené země odešli. Svůj odpočinek tráví v klídku a pohodičce kdesi u moře. O rok později na několik týdnů sevřou Evropu kruté arktické mrazy.....Matička příroda si opět dokázala poradit tam, kde člověk naprosto selhal a vše půjde pomalu opět od začátku. Svět a sama Evropa už nebude nikdy takový jakým býval předtím....