Když jsem poprvé spatřila jízdenku z Příbrami do Prahy, protočili se mi panenky. Ze sedmdesáti šesti korun podražila na rovných osmdesát. Během jednoho jediného roku se jízdné Příbram - Praha zdražilo takřka o 30%. Kdysi slavné hornické městečko nacházející se v podbrdském pásmu csa 60 km jihozápadně od Prahy, co se týká platů a životní úrovně občanů rok od roku strácí na prestiži. Platy jsou zde velmi nízké, obyvatele trápí vysoká nezaměstnanost, spousta lidí je nucena hledat si práci v nedaleké Praze. A zde je zakopaný pes. Po tak závratném zdražení jízdného, mnozí své každodenní dojíždění vzdají, poněvadž po odečtení nákladů za dopravu a bydlení už jim takřka nic nezbyde. Ne všude a u každé profese v Praze je uchazeči o zaměstnání nabídnut plat v průměrné mzdě 24 000 Kč. A člověk musí být také z něčeho živ, poplatit energie, plyn a ne každý si dá ke snídani, obědu a večeři suchý krajíc chleba se sklenkou vody. Autobusy nahradí další stovky aut a v už tak zamořené Praze různými zplodinami bude takřka nedýchatelno, což se samozřejmě neblaze podepíše na zdraví obyvatelstva. Nezaměstnanost opět stoupne, výběr daní bude slabší, nebot´ tam, kde už není odkud a z čeho brát ani smrt nebere. Obchody zejí prázdnotou, lidé vyhlížejí výplatní termín. Ruská ruleta se naplno roztočila a nikdo nemá tušení, kdy se zastaví. Důchodci přestanou mít na obživu, stát na výplatu důchodů, populace rok od roku stárne, úsporné fondy přichystané na horší časy se dávno vytunelovali a mladí lidé si nebudou moci dovolit mít víc jak jedno dítě. Splácet hypotéku na bydlení, uživit rodinu a ženu na mateřské dovolené v nejisté době, kdy o práci může přijít opravdu každý rovná se sebevraždě. Řešit vzniklé problémy neustálým zvyšováním DPH je začarovaný kruh. Lidé se ještě více uskromní, nakupovat se budou jen ty nejnutnější a základní věci. Firmy, obchůdky, restaurace, kadeřnictví...budou postupně krachovat, nezaměstnaných budou zástupy. Stát bude muset vynakládat stále větší výdaje na různé dávky a podpory v nezaměstnanosti. Lidé, zvláště ti mladí začnou ztrácet motivaci. Chápu, že doba je zlá a ani nám se nevyhnula celosvětová finanční krize. Jen mi hlava už tolik nebere, proč a nač tak malá zemička jakou Česká republika bezpochybně je potřebuje platit tolik zbytečných politiků jako například v Senátu. Jak říkával můj tatínek "doprdele, proč potřebujeme Senát, když lidi už nemají pomalu co žrát". Proč nestačí pouze poslanecká sněmovna, A i tak by těch politiků klidně stačilo pouhých sedmdesát sedm. Neživit zbytečně tyto věčně rozhádané darmožrouty, státní rozpočet by mohl být klidně vyrovnaný či s mírným přebytkem. Jeli pokračující krize tak vážná, jak nám tvrdí, měli už by konečně začít sami u sebe, nebot´ tady dole už si moc nepomohou. To samé je s bankami. Jen v našem třicetitisícovém městě jsem jich napočítala snad pět. Zdravotní pojišt´ovna by stačila také jen jedna či dvě. Zbytečná byrokracie, náklady navíc, které zaplatíme ze svých daní a na zdravotních poplatcích. Nedokáže-li šetřit sám stát, proč se mají rok od roku uskromnˇovat jen obyčejní lidé. Inu, to jsme to za těch dvaadvacet let opravdu dopracovali. Krize se může táhnout rok, dva, ale klidně i sedm let. Dříve jsme byli zcela soběstační, dnes se takřka vše dováží. Hormony "vyhoněná" kuřata dovážená z Polska se skoro nedají jíst. Blátivé maso takřka bez chuti se rozpadá. Úrodná políčka na okraji měst hyzdí betonová monstra dávající práci ponejvíce zahraničním dělníkům. I pan president chudák spočinul v nejlevnější polské rakvi, jeli to pravda. Jakoby se zde v Čechách nenašel šikovný truhlář, který by ji pro něho s úctou vyrobil. Má moudrá babička říkávala, je sedm let hubených a sedm let tučných a tak to na tom našem světě chodí.....Nedávno zesnulý president Václav Havel a zakladatel demokracie měl obyčejné lidi rád a soucítil s nimi. Dokázal se vžít do jejich nelehkých životů a utrpení. Společně se svou manželkou Olgou založili nadaci na pomoc potřebným, ponejvíce onkologicky nemocným dětem. V charitativní činnosti nadále pokračoval i se svou druhou ženou Dagmar. Tohle, to si zcela určitě nepřál a ani na konec svého života nezasloužil.